Objev umělecké malířské výzdoby na zámku

Ze stavebně-historického průzkumu vyplývá, že východní křídlo je dílem renesančního italského stavitele Ulrica Aostalli de Sala (1525-1597). Zámek ale následně prodělal i další úpravy, a to nejen zvenčí, ale i v interiérech. Zde se projevila barokní přestavba, klasicistní úprava a rekonstrukce z konce 19. století. Úpravy interiérů byly řešeny výmalbou stěn i stropů nebo papírovými či koženými tapetami a dřevěným obložením. Interiéry v přízemí východního křídla však v druhé polovině 20. století prodělaly úpravu, kdy zde byly prezentovány rozměrné černé vitríny s kostrami a výmalba byla skryta pod nové a často velmi nevhodné nátěry (akrylát a nátěr pojený polyuretanem). Ty se nyní musí chemicky rozpouštět a pomalu mechanicky odstraňovat, aby zdivo mohlo opět „dýchat“. Při těchto úpravách se provádí restaurátorské průzkumy, tzv. stratigrafie vrstev, kdy v jednotlivých sondách postupně restaurátor odškrabává nátěrové vrstvy a putuje tak proti proudu času. Nejhlouběji narazí na renesanční omítky a samotné zdivo. Během své práce také odebírá vzorky, které jsou zasílány do laboratoře, kde je určena technika, materiál a chemické složení omítek a nátěrů.

Z historických pramenů víme, že kníže Jan Adam z Auerspergu (1721-1795) nechal ve Vídni na Akademii vystudovat rodáka z Ronova nad Doubravu Jana Kašpara Fibicha (také někdy Fiebiga, †1785). Ten se mu odměnil tím, že mu vymaloval celý slatiňanský zámek. Toto se odehrálo v 80. letech 18. století, kdy zámek prodělával svou druhou etapu barokní přestavby. Jenže donedávna po těchto malbách nebylo v celém zámku „ani vidu, ani slechu“.  Teprve při průzkumech byla výmalba nalezena. Tvoří ji velmi barevné „iluzivní tapety“ s motivem růží a květů připomínajících vlčí máky (obr. 1). Tyto tapety jsou ukončeny iluzivní římsou. Později byla barokní výmalba skryta novější vrstvou, která imituje umělý mramor s proplétanými listy břečťanu (obr. 2). V další místnosti byla nalezena renesanční výzdoba podesty schodiště – bílá výmalba s tmavě šedým soklem přetažená novou omítkou s bílými nátěry a zelenými linkami. Pod dřevěným obložením stěny byl nalezen pozůstatek papírové tapety (obr. 3). Velká místnost bývalé „ložnice nade mlýnem“ ukrývá zajímavou výmalbu s modrými palmetkami (obr. 4). Bohužel stěny jsou zničeny novodobými nátěry, takže u nich nelze detailněji výzdobu zachytit. Významné poškození stěn způsobené neprodyšnými nátěry (obr. 5) je také v místnosti, která byla v minulosti salonem pro hostinské pokoje s klavírním křídlem značky Steinway & Sons a sbírkami orientálních předmětů. Zde byla zachycena výzdoba ze zelených akantů (obr. 6), které měly místnost připodobnit k jakémusi zahradnímu sálu, neboť jedny z pěti dveří vedou ze salonu přímo do parku.

Nyní, kdy teploty již neumožňují práce na fasádách, se řemeslníci přesouvají do interiéru a začínají odstraňovat novodobé akrylátové nátěry stěn. Restaurátoři poté přistoupí k obnově historických výmaleb. Jejich zpracování a umělecké ztvárnění jasně vypovídá o společenském postavení a finančních možnostech zadavatelů prací – knížat z Auerspergu. Místnosti naleznou v novém hávu využití jako expozice a prostor pro koncerty, přednášky a společenská setkání.

Vše dobré do nového roku 2018 přeje Jaroslav Bušta, kastelán státního zámku Slatiňany

Zdroje: